Dost zbytečný průměr

Za naši práci nám náleží logicky odměna. Což je zpravidla nějaká ta mzda. Respektive benefity nejrozmanitějšího typu, jež ale v tomto případě ponechejme stranou.
Svou mzdu pak dostává každý pracující člověk. Tedy měl by ji dostávat, což není ale stoprocentně jisté, protože když někomu zaměstnavatel krachuje nebo je to grázl, někdy se šprajcne a člověk aby si počínal jako v jedné písničce mého mládí, znějící tuším ‚byla zas v sobotu velká rotyka, dělníci honili Frantu Havlíka, když má Franta prachy dát, začne se hned vymlouvat, že nedá, že nemá, že je o ně zle‘. Nebo tak nějak byla ona odrhovačka, popisující tehdy v propadlišti dějin zmizelé doby takzvaného zahnívajícího kapitalismu a dnes vlastně klidně i žhavou současnost. Kdy nemá leckdo vlastně nic jisté.americké bankovky
Pokud pak člověk svou mzdu dostává, může být spokojen. Ale také nemusí. To podle toho, kolik peněz mu dávají. Někdo je tak spokojen a jiný používá k popisu své situace spíše onu otřepanou otázku: „Je to bílé a na konci je h… (prostě exkrement). Co to je? Přece výplatní páska.“
A protože někdo vystačí s málem a je spokojen, zatímco jiný je stejně spokojen s balíkem peněz a další je navzdory ještě většímu balíku nespokojen, jsme nejednou poměřováni v podobě určování průměru lecčeho, mzdy nevyjímaje. A pojem průměrná mzda se nejednou používá i k tomu, aby bylo chudému prostému lidu a voličstvu předvedeno, jak si jako společnost stojíme. A pochopitelně se to zpravidla spočítá tak, aby vycházelo, že se máme lépe. Protože bereme více a více.
Což ale logicky ještě nemusí o ničem vypovídat. Protože průměr je sice určitá vcelku snadno spočitatelná veličina, ale o životní úrovni lidí zase až tak objektivně nevypovídá nebo aspoň vypovídat nemusí.směs mincí
Protože znáte to v trochu jiné podobě dejme tomu ze scénky Felixe Holzmanna, kde se tento po snědení celého kuřete diví, jak může mít jeho partner hlad, když právě statisticky každý snědli půlku kuřete. Takže fakt, že máme takový a takový průměr neznamená, že se ten průměrný má dobře nebo špatně. A neříká to vlastně nic ani o tom, zda jsme si vyšší průměrnou mzdou polepšili nebo pohoršili, protože je tu i inflace, devalvace a podobně, jež ubírají penězům na reálné hodnotě.
Takže u nás víme, kolik v průměru bereme, a můžeme se porovnávat třeba s týmiž údaji z jiných zemí. Což ale nikdy nezaručí, že se někdo má s vyšším průměrem lépe než my nebo že my se máme líp než ti daleko za námi.
Průměrná mzda je totiž jen číslo. A pokud se chceme mít dobře, musíme vydělávat tolik, kolik potřebujeme, průměr neprůměr.